Oheň. Nože. Tanec. A evangelium.

Samojský tanec s hořícími noži neboli ailao afi je moderní pojetí tradičního bojového tance. Je to jedinečný talent, forma umění či sebevyjádření a pro mnohé také způsob, jak uctít svou kulturu.

Takto to vysvětlují tři mladí lidé z Havaje:

Vivian, 18 let: „Původně bojovníci tancovali pouze s nožem. Ten oheň a točení se k tomu přidalo později. Je to dost podobné točení hůlkou, s tím rozdílem, že oba její konce jsou zapálené.

Tui, 12 let: „Při tanci s hořícími noži je vedro. Taky se hodně točíte. Nůž při tanci dokonce vyhazujete do vzduchu a točíte s ním.“

Joseph, 18 let: „Plápolá oheň, hvízdá vítr a hrají bubny, je to celkem hlasité. Ale upřímně to beru spíš jako takový tichý duchovní okamžik, protože to pro mě hodně znamená. Tento tanec je způsob, jak se propojit se svou rodinou a kulturou.“

Pro tyto mladé lidi není tanec s hořícími noži jen úžasným a vzácným talentem. Také jim přináší mnoho cenných životních ponaučení ohledně toho, jak zůstat Pánu nablízku tím, že budou žít podle evangelia a pomáhat druhým.

Když tančíte s hořícími noži, spousta věcí se může pokazit. Benzín může stéct na celou rukojeť, a ta pak klouže. Nebo když fouká vítr, má to také vliv, a bývá pak těžké nůž chytit. Moc mi pomáhá, že při tanci důvěřuji Pánu.

Jedním z mých oblíbených veršů z písem je Přísloví 3:5, kde se mluví o tom, že máme důvěřovat v Pána celým svým srdcem. Myslím, že to je důležité, protože ve chvíli, kdy vystupujete, si uvědomíte, že i když jste tolik cvičili, to podstatné jste ve skutečnosti jen vy, hořící nůž a Nebeský Otec.

Rád se modlím k Nebeskému Otci: „Dobře jsem se připravil, teď prosím veď mé ruce.“

Turnaji s hořícími noži předcházejí velké přípravy. Trénuji každý den po dobu asi šesti měsíců před začátkem soutěže.

Někdy to není lehké, protože mám nabitý program. Ale vždy si udělám čas na Pána tím, že chodím na shromáždění, na akce Mladých mužů a na seminář, čtu písma a modlím se. Když se tomu věnuji, všímám si, že můj den probíhá lépe. Všechno nakonec dobře dopadne.

Určitě pociťuji, že mi je Kristus nablízku. Budete-li důvěřovat Pánu a snažit se Ho dávat na první místo, On vám pomůže se vším, co budete potřebovat.

Když jsem vyrůstala, sledovala jsem strýce a bratrance, jak tancují s hořícími noži. Přišlo mi to vážně super, ale nebyla jsem si jistá, jestli to někdy sama dokážu. Na střední jsem si mimo jiné dala za cíl, že se to naučím. A když jsem se to naučila, svůj cíl jsem ještě upřesnila – chtěla jsem se dostat na soutěž v tanci s hořícími noži.

Tanec s hořícími noži mi pomohl získat důvěru v sebe sama. Součástí tohoto tance jsou také choreografie, při kterých vyhodíte nůž do vzduchu, sledujete ho, jak letí, a pak ho chytíte. Zprvu jsem hned, co jsem nůž vyhodila do vzduchu, utekla. Tatínek mě naučil, že se k tomu prvku musím odhodlat a věřit si.

Postupem času jsem začala být sebevědomější jak při vystoupeních, tak ve všem ostatním. Teď je to opravdu super, protože někdy za mnou po vystoupeních přijdou děvčata a řeknou, že je to inspirovalo a chtějí tanec s hořícími noži také vyzkoušet. Jsem velmi nadšená, že inspiruji druhé k tomu, aby udělali něco, o čem si mysleli, že to možná nezvládnou.

Když vystupuji, nebývám nervózní. Pociťuji nadšení. Zjistil jsem, že i když něco pokazím, mohu to proměnit v něco krásného. Je to skoro jako při malování. Když malíř udělá chybu, může ji přetvořit v něco nového. Občas mi hořící nůž spadne na zem, ale zvednu ho a tancuji dál.

S obavami mi hodně pomáhá, když si sám dodávám odvahy. Místo toho, abych si říkal: „Co když to pokazím?“, se snažím myslet na to: „No, a co když se mi to povede!“

Také jsem si navykl krátce se před každým vystoupením s hořícími noži pomodlit. Modlitba mě chrání a pomáhá mi dobře tancovat. Když se pomodlím, jsem si jistý, že se mi to povede.

Před vystoupením s hořícími noži bývám většinou nervózní. Vždycky, než přijdu na řadu, se pomodlím. Jednou, když jsem se před vystoupením pomodlil, mě zalil hřejivý pocit a přestal jsem mít obavy. Když jsem tancoval, měl jsem pocit, jako by někdo stál vedle mě.

Modlitba mi opravdu pomáhá, abych nebyl nervózní. Když se pomodlím, uvědomím si, že to vlastně dělám pro zábavu!

Minulé léto jsme s tancem s hořícími noži vystupovali v Rumunsku a Bulharsku. Můj tatínek nás vždycky žádá, abychom se naučili píseň „Krása domov naplní“ (Náboženské písně, č. 180) v jazyce země, do které jedeme. Děláme to proto, abychom ji mohli po vystoupení společně jako rodina zazpívat.

Myslím si, že poselství o lásce v domově je důležité, protože nám připomíná, že máme být laskaví, ať jsme kdekoli. Mám pocit, že druhé pozvedám a dělám jim radost. A i když někdy nemluví stejným jazykem, vím, že pocítili, že se s nimi prostřednictvím svých talentů dělíme o evangelium.

Nainoa A., 13 let

Poselství o lásce v domově je důležité, protože pokud lidé nevědí, že kolem nich je láska, mohou být nešťastní. Když je u nás doma láska, pociťuji pokoj a klid.

Tanec s s hořícími noži je jedním ze způsobů, jak tito mladí nechávají své světlo svítit a dělí se o své talenty s druhými. „Se svou rodinou vystupuji a dělím se o svůj talent po celém světě. Přináší mi to radost, protože vím, že když se dělíte o svůj talent, pozvedáte druhé,“ říká Nainoa.

Nainoův starší bratr Kawiki říká, že tanec s hořícími noži mu připomíná, jak světlo překonává temnotu. Dělit se o své talenty je pro něj jako dělit se o své světlo s druhými.

Joseph říká, že když záříme, záříme pro Nebeského Otce. „Když se dělíme o to, co máme, žehnáme tím nejen sobě nebo těm, s nimiž se o své talenty dělíme, ale také tím vzdáváme chválu našemu Nebeskému Otci.“

Vivian říká, že její dědeček jim vždy čte Matouše 5:16, kde se mluví o tom, že máme nechat své světlo svítit před lidmi. „Myslím, že je to dobrý verš z písem, protože abyste se mohli dělit o evangelium, nemusíte být dobří jen v tanci s hořícími noži. Můžete být dobří v čemkoli a své talenty používat k tomu, abyste se takto dělili o evangelium s druhými.“