„Já jsem“

V průběhu staletí mnozí zjednodušovali, nebo dokonce bagatelizovali představu, kterou o [Ježíši Kristu] máme, i svědectví, které On sám vydával o tom, kdo je. Tito lidé znevažovali Jeho spravedlivost jako pouhou upjatost, Jeho spravedlnost jako pouhý hněv a Jeho milosrdenství jako pouhou tolerantnost. Nesmíme se provinit takovými zjednodušujícími pojetími Krista, kterými bychom ignorovali nauky, jež jsou nám nepříjemné. K tomuto znevažování dochází i v případě ctnosti, která Ho vystihuje ze všeho nejvíce – Jeho lásky.

Ježíš během svého poslání ve smrtelnosti učil, že jsou dvě veliká přikázání. … „Milovati budeš Pána Boha svého [a] milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ Máme-li věrně následovat Spasitele v dodržování těchto dvou klíčových a neoddělitelně propojených pravidel, musíme se pevně držet toho, co ve skutečnosti řekl. A On ve skutečnosti řekl: „Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.“ A téhož večera nás vyzval, abychom se „milovali vespolek“, jako On miloval nás. …

Jaká byla Ježíšova láska?

Zaprvé – Ježíš miloval „celým svým srdcem, mocí, myslí a silou“, což Mu dalo schopnost uzdravit i tu nejhlubší bolest a pojmenovat i tu nejtěžší skutečnost. …

Druhým charakteristickým rysem Ježíšovy božské pravé lásky bylo to, že byl poslušný každého slova, „jež vychází z úst Božích“, a vždy uváděl svou vůli a chování do souladu s vůlí a chováním Nebeského Otce. …

Když před Ním staneme a spatříme rány na Jeho rukou a nohou, začneme chápat, co pro Něj znamenalo vzít na sebe naše hříchy a zakoušet zármutek, být zcela poslušen… Otce – a to vše z čisté lásky k nám.