Jednotlivé body se pospojují

Drazí bratři a sestry, drazí přátelé, přináším vám láskyplné pozdravy a požehnání od Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů.

Mám velikou radost, že mohu být s vámi, a obzvlášť vděčný jsem za to, že jsme měli možnost slyšet slova mé manželky.

Harriet je sluncem mého života. Každý, kdo ji zná, ji má rád. Díky ní jsou lidé kolem ní lepší a šťastnější. Zcela jistě má takový vliv na mě.

Jak jste slyšeli od sestry Uchtdorfové, vzali jsme se velmi mladí. Dnes, po tolika letech, jsem vděčný za každou chvilku strávenou s Harriet.

Časem jsem zjistil, že my ze starší generace si klademe mnoho stejných otázek ohledně života jako vy – jen si je klademe o něco déle. Jsou to otázky typu:

Jsem na správné cestě?

Opravdu si mě Bůh všímá? Záleží Mu na mně?

Proč se někdy cítím prázdný, přemožený, přehlížený nebo osamocený?

Proč Bůh nezpůsobil ten zázrak, který jsem tak nutně potřeboval?

Proč dopouští, abych zakoušel smutek, nemoci nebo neštěstí?

Toto jsou těžké otázky v každém věku.

Takovéto otázky mohou být neuvěřitelně frustrující, pokud nedostáváme okamžité odpovědi. V dnešní době se můžeme zeptat téměř na cokoli Googlu a získat odpovědi během několika sekund.

Avšak odpovědi na naše nejosobnější, nejdůležitější a nejdalekosáhlejší otázky nepřicházejí vždy rychle. Často se v srdci obracíme k nebi, ale připadá nám, že to jediné, co tam vidíme, je točící se kurzor s přesýpacími hodinami.

Neradi na něco čekáme, viďte?

Když musíme čekat víc než pár vteřin na výsledky vyhledávání, říkáme si, zda se náhodou nepřerušilo spojení. Ve svém zklamání můžeme hledání dokonce úplně zanechat. Když se ale jedná o otázky věčnosti, o záležitosti duše, musíme být trpělivější.

Ne všechny odpovědi jsou stejně hodnotné. Odpovědi, jejichž zdrojem je světská moudrost či populární mínění, přicházejí snadno, ale ztrácejí rychle na hodnotě, když se objeví nové teorie či trendy. Nebeské odpovědi – odpovědi věčné – jsou neocenitelné. Získat tyto odpovědi často vyžaduje oběť, námahu a trpělivost.

Ale ujišťuji vás, že na tyto odpovědi stojí za to počkat.

Máte-li nezodpovězené otázky, vydávám vám zaručené svědectví, že Otec v nebi vás slyší, zná vás a nikdy to s vámi nevzdá. A tak to nevzdávejte ani vy s Ním. Neustále se snažte kráčet po Jeho cestě, a On vás „[povede] kupředu“, abyste nacházeli odpovědi alespoň s takovým vedením, které vám umožní pokračovat správným směrem – aniž by to omezovalo váš růst nebo příležitosti uplatňovat víru nebo používat svobodu jednání.

Steve Jobs, spoluzakladatel společnosti Apple, jednou řekl: „Nemůžete pospojovat jednotlivé body, když se díváte dopředu. Můžete je pospojovat jen tehdy, když se ohlédnete za sebe. A tak musíte věřit, že se tyto body nějak pospojují ve vaší budoucnosti.“

Co tím měl na mysli? Možná jste někdy viděli obrazy, které vznikly nanesením velmi malých barevných teček neboli bodů na plátno. Při pohledu zblízka se zdá, že tyto body jsou neprovázané a nahodilé. Ale když se podíváte na celý obraz, spatříte, jak tyto body splývají v barvy a barvy nakonec tvoří tvary, které odhalují krásný obraz. To, co se zdálo být nahodilé, či dokonce matoucí, začíná dávat smysl.

Někdy se náš život podobá těmto obrazům. Body, z nichž se skládají naše životní prožitky, se mohou někdy jevit jako nepropojené a chaotické. Nevidíme v nich žádný řád. Neumíme si představit, že mají vůbec nějaký smysl.

Když se však na svůj život podíváte z věčné perspektivy evangelia Ježíše Krista, začnete si uvědomovat, jak jednotlivé body souvisejí s oním velkolepým plánem, který pro vás Bůh zamýšlí.

A když se budete snažit důvěřovat Bohu a následovat Jeho Syna Ježíše Krista, jednoho dne uvidíte konečný výsledek a poznáte, že Mistr Malíř měl po celou dobu ohledně těchto nahodilých bodů určitý plán. Poznáte, že vás připravoval na příležitosti a možnosti mnohem vznešenější, než byste si dokázali představit nebo než byste dokázali naplnit jen vlastními silami. Tohoto jsem rozhodně svědkem ve svém životě.

Někteří z vás možná víte, že když jsem byl malý, naše rodina se dvakrát stala uprchlíky. V obou těchto případech se záhy ukázalo, že lidé v našem novém bydlišti nás považují za něco „méně, než jsou oni sami“. Mezi dětmi mého věku jsem se kvůli svému přízvuku, který byl pro ně zdrojem posměchu, stal černou ovcí.

Pro rodiče bylo obtížné naši rodinu zaopatřit. A tak maminka založila podnikání s praním prádla, kde jsme všichni pomáhali, a já jsem po škole na kole s vozíkem působil jako „specialista na doručování prádla až ke dveřím“.

Kvůli traumatu a stresu z našeho přestěhování jsem nezvládal studium a ztratil jsem jeden celý školní rok.

Ve východním Německu jsem se jako druhý jazyk učil ruštinu. Bylo to těžké, ale zvládal jsem to. Ale pak v západním Německu jsem se musel učit anglicky.

To mi připadalo nezvládnutelné! Byl jsem přesvědčen, že moje ústa zkrátka nejsou pro angličtinu stvořena.

Během let dospívání jsem se zamiloval do úžasné dívky s nádhernýma velkýma hnědýma očima. Harriet o mě naneštěstí neměla nejmenší zájem. Jakkoli jsem se snažil, vypadalo to, že jsem bez šance. Její verzi příběhu jste už slyšeli.

Takový jsem tedy byl – docela bezvýznamný mladý muž, který zápolí s obtížemi a žije v poválečném Německu a který zdánlivě nemá moc velkou šanci na úspěšný život.

V můj prospěch ale hrálo několik okolností.

Věděl jsem, že má rodina mě má ráda. Ve škole i v Církvi byli učitelé, kteří mě povzbuzovali, abych si vždy stanovoval vysoké cíle a nikdy se nevzdával. Stále si pamatuji, jak mě jeden mladý americký misionář učil: „Pokud je Bůh s [tebou], kdo může být proti [tobě]?“ A že „u Boha všecko možné jest“.

Cosi na těchto verších z písem na mě mocně zapůsobilo. Pokud je to pravda, pomyslel jsem si, proč bych se měl bát?

A tak jsem věřil. A důvěřoval Bohu.

Po určitou dobu jsem studoval na učňovské škole. Jeden můj učitel mě vyzval, abych navštěvoval večerní studium strojírenství. To mě přivedlo k objevení mé vášně pro letectví!

A šokovalo mě, když jsem se dozvěděl, že pokud se chci stát pilotem, musím umět anglicky. Já jsem se pilotem skutečně stát chtěl, a nějakým zázrakem se mi ústa přizpůsobila a angličtina již nebyla tak nezvládnutelným jazykem.

Samozřejmě to neznamená, že všechno šlo vždy hladce.

Když mi bylo 19, vydal jsem se do San Antonia v Texasu, abych tam zahájil pilotní výcvik v armádním letectvu. V letadle jsem seděl vedle muže, který měl silný texaský přízvuk. Ke své hrůze jsem si uvědomil, že angličtina, kterou jsem se tak usilovně snažil naučit, se moc nepodobá angličtině, kterou se mluví v Texasu!

Ve škole pro výcvik pilotů to bylo také náročné. Byl to program založený ve velké míře na soupeřivosti a každý usiloval o to, aby ho absolvoval s co nejlepšími výsledky. Ihned jsem poznal, že jsem v nevýhodě, protože pro většinu mých spolužáků byla angličtina mateřským jazykem.

Můj letecký instruktor mě varoval před další potenciální nevýhodou – trávil jsem až příliš mnoho času v Církvi. Místní členové mě přivítali do své odbočky i do svých domovů, a dokonce jsme v době, kdy jsem v onom texaském městě Big Spring pobýval, postavili společně kapli. Instruktor se obával, že tyto aktivity oslabují mou šanci na dosažení vysokého ohodnocení. Já jsem si to ale nemyslel. A tak jsem důvěřoval Bohu a dělal to nejlepší, co jsem uměl.

Nakonec jsem se anglicky naučil (i když na tom stále pracuji). Pilotní výcvik jsem dokončil velmi úspěšně. Stal jsem se stíhacím pilotem a později kapitánem aerolinek. A ta nádherná, hnědooká dívka mých snů? Ta je tady teď se mnou.

Dokud se vám tedy neodhalí úplný obraz, nenechte se přemoci velkými a obtížnými úkoly tohoto života. Pamatujte na to, že veliké věci se skládají z věcí malých. Pokud budete odhodláni dělat ony „malé a prosté věci“, které po vás Bůh požaduje – a budete je dělat tak pilně, jak jen umíte – veliké věci přijdou.

K těmto malým a prostým věcem patří vědomá každodenní modlitba, studium písem, začlenění studia osnov Pojď, následuj mne a brožurky Pro posílení mládeže mezi rutinní návyky, dodržování Slova moudrosti, chození na shromáždění, placení desátků a obětí a dbání na to, abyste měli platné chrámové doporučení.

Dělejte tyto věci i tehdy, když se vám do nich nechce, i když to vyžaduje nějakou oběť. Právě díky oběti se tyto věci stávají posvátnými a „oběť přinese nebeské dary“.

V určitém smyslu jsou tyto „malé a prosté“ oběti oněmi body každodenního žití, které vytvářejí mistrovské umělecké dílo vašeho života. Možná nyní nevidíte, jak se tyto body propojují, a ani to ještě vidět nemusíte. Prostě mějte dostatek víry pro chvíli, kterou prožíváte nyní. Důvěřujte Bohu a „z malých věcí [vzejde to], co je veliké“.

Když jsem byl ve vašem věku, neměl jsem tušení, kam mě život zavede. Rozhodně jsem neviděl žádné body, které by se přede mnou spojovaly.

Ale důvěřoval jsem Bohu. Věřil jsem, že když udělám v daném okamžiku to nejlepší, Bůh se postará o celkový obraz.

A to také dělal.

Znal konec od počátku i tehdy, kdy já jsem ho neznal.

Neviděl jsem do budoucnosti, ale On ano.

I v těžkých chvílích, kdy jsem si myslel, že jsem opuštěný, byl se mnou – nyní si to uvědomuji.

V Příslovích nacházíme toto zaslíbení: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“

Naléhavě vás žádám, abyste věřili, že váš život bude nekonečně lepší, pokud budete spoléhat na Boha, že povede vaše kroky. On ví to, co vy vědět nemůžete, a má pro vás připravenou budoucnost, kterou si ani nedokážete představit. Apoštol Pavel svědčil: „Žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo, žádnou mysl nenapadlo, co Bůh připravil pro ty, kteří ho milují.“

A tak si položte otázku: „Dokážu sebrat dost víry na to, abych Bohu věřil? Jsem ochoten důvěřovat tomu, že mě miluje a přeje si mě po mé cestě vést?“

Pokud ve svém srdci najdete byť jen částečku víry o velikosti hořčičného semínka – i kdyby to měla být jen touha věřit – začněte právě tím.

Bůh ví, jak proměnit malá semínka ve veliké stromy. Dělejte ony malé a prosté věci a Bůh „vás rozmnoží tisíckrát a požehná vám, jak slíbil“!

V dnešní společnosti nemusíte jít daleko, abyste slyšeli protichůdné hlasy, které druhé odrazují všeobecně od víry v Boha a konkrétně od našeho náboženství, a které se víře a našemu náboženství vysmívají.

Sociální sítě takové hlasy zesilují.

Vy však nejste jedinou generací, jejíž víra v Boha je podrobena zkouškám a zesměšňování. Toto je zjevně součástí zkoušky ve smrtelnosti pro všechny Boží děti.

„Byste byli z světa,“ řekl Ježíš svým učedníkům, „svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já… vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí.“

Také byste měli přijmout skutečnost, že jakmile si dáte závazek následovat Spasitele, obyvatelé oné veliké a prostorné stavby s tím nebudou souhlasit – a občas docela hlasitě. Mohou se dokonce snažit vás i šikanovat a zostouzet.

Pamatujte ale na to, že se nezodpovídáte jim. Zodpovídáte se Bohu. Jednoho dne před Ním stanete, abyste se zodpovídali ze svého života.

Zeptá se vás, zda jste následovali Spasitele, zda jste měli rádi svého bližního a zda jste se upřímně snažili vytrvat na cestě učednictví a ctít své smlouvy.

Drazí mladí přátelé, nyní je čas na to, abyste se oddali Kristu a kráčeli po Jeho cestě.

Jednoho dne všechny Boží děti pokleknou a vyznají, že Ježíš je Kristus, Vykupitel a Spasitel světa. Poznají, že za ně zemřel.

Onoho dne bude jasné, že Jeho hlas je ten jediný, na kterém kdy opravdu záleželo.

Když mluvíme o tom, že máme Bohu dovolit, aby řídil náš život, rád bych objasnil jednu věc. To, co se vám chystám říci, se vám možná nebude líbit. Když Boha požádáte o vedení ohledně toho, jak naložit s určitými rozhodnutími ve svém životě – včetně určitých důležitých rozhodnutí – možná vám nedá detailní odpověď.

Pravdou je, že někdy zkrátka Pánu nezáleží na tom, jak se rozhodnete, pokud setrváte v rámci základních smluv a zásad znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista.

Jsou chvíle, kdy má Bůh připravenu konkrétní cestu, po které chce, abyste se vydali. Jsou také chvíle, kdy vás varuje před určitými rozhodnutími kvůli nebezpečím, která nedokážete předvídat. Ale pak jsou i chvíle, kdy má určitá otázka více „správných“ odpovědí a vy můžete nalézt radost v kterékoli z nich, pokud budete žít podle Božích věčných pravd.

Když se toto přihodilo Josephu Smithovi a jeho společníkům, zatímco usilovali o Pánovo vedení, Pán jim poskytl zajímavou odpověď. Řekl: „Nezáleží mi na tom.“

A pak dodal: „Jen buďte věrni.“

Možná se cítíte zklamaní, když říkám, že Bůh vám neposkytne detailní itinerář vašeho životního putování. Opravdu ale chcete, aby vás někdo řídil v každém detailu?

Opravdu chcete taháky pro život, než budete mít šanci přijít věcem na kloub sami? Jaké by to pak bylo dobrodružství? Nepřipravilo by vás to o pocit úspěchu? Jak byste vůbec dokázali prohlubovat a posilovat svou důvěru v Pána a v sebe sama?

Jak Pán řekl Oliveru Cowderymu: „Ty to musíš promysleti v mysli své; potom se mne musíš tázati, zda je to správné.“

Nebeský Otec vám dal svůj plán, svůj směr. Poskytl vám onen celkový obraz. A dal vám mozek a srdce. Budete-li Mu důvěřovat, pomůže vám, abyste při rozhodování dokázali správným způsobem používat oboje. Důvěřuje vám, že díky následování Ježíše Krista budete činit ta nejlepší možná rozhodnutí.

V mnoha případech nebudou rozhodnutí, která učiníte v konkrétním okamžiku, tak důležitá jako to, co uděláte poté, co dané rozhodnutí učiníte.

Například dvojice se může rozhodnout uzavřít sňatek, i když někteří členové rodiny je nepovažují za dokonalý pár. Já mám však ohledně takového páru velikou naději, pokud po rozhodnutí uzavřít sňatek zůstanou zcela oddaní celým svým srdcem a myslí jeden druhému a Pánu. Když se k sobě navzájem budou chovat s láskou a laskavostí a budou se zaměřovat na emoční, duchovní a časné potřeby toho druhého – a když budou důsledně dělat ony „malé věci“ – stanou se dokonalým párem v očích všech.

Zvažte naopak i opačný případ páru, v němž se oba domnívají, že si vybrali „dokonalého“ partnera, ale pak předpokládají, že veškerou dřinu mají za sebou. Pokud si přestanou projevovat náklonnost, přestanou spolu komunikovat, budou zanedbávat své posvátné smlouvy a sklouznou k egoismu a sebestřednému životu, pak je tento pár na cestě vedoucí k zármutku a zklamání.

Tatáž zásada platí pro výběr zaměstnání. Mám velikou naději ohledně těch, kteří se možná rozhodnou vybrat si méně prestižní zaměstnání, ale přesto se ze všech sil snaží a nacházejí možnosti, jak svou práci využít k tomu, aby oslavovali Boha a žehnali Jeho dětem.

Méně naděje mám ohledně těch, kteří si zvolí na pohled působivé zaměstnání, ale časem ztratí ze zřetele svou božskou identitu a ono dobro, které by mohli vykonat, kdyby zároveň sloužili Bohu a Jeho dětem.

Bůh pro vás připravil věčná požehnání, která si ani nedokážete představit. Aby vám pomohl je získat, dal vám přikázání, posvátné smlouvy, inspirované prorocké rady a pokyny, dar Ducha Svatého a morální svobodu jednání. To je více než postačující pro to, aby vás to dovedlo k dosažení štěstí ve smrtelnosti a k radosti ve věčnosti. Navíc – nezoufejte, pokud učiníte nějaká rozhodnutí, která nebudou úplně dokonalá. Tímto se učíte. Toto je součást onoho dobrodružství!

Ne, dobrodružství nikdy neprobíhají hladce od začátku do konce. V životě budete zažívat vzestupy i pády. Ale pokud jste věrní Ježíši Kristu a pohlížíte na Jeho smírnou oběť jako na dar lásky a na pokání jako na způsob, jak ji přijmout, můžete si být jisti šťastnými konci.

Možná si toho povšimnete až mnohem později, ale ohlédnete se a budete vědět, že Pán vás nikdy neopustil, dokonce ani když vás nechal, abyste se v mnoha věcech rozhodovali sami. Uvidíte, že se jednotlivé body pospojovaly.

Co tedy doufám, že si zapamatujete z našeho dnešního setkání?

Zaprvé – vězte, že než získáte od Boha odpovědi na své nejhlubší otázky, může to chvilku trvat a tyto odpovědi mohou přijít způsobem, který nebudete čekat. Boží odpovědi mají věčnou hodnotu. Stojí za to na ně počkat.

Zadruhé – nedopusťte, abyste se na své cestě učednictví cítili přemoženi. Prostě dělejte to nejlepší, co dokážete s oněmi malými věcmi, a veliké věci zapadnou na své místo.

Zatřetí – mějte trochu víry. Věřte, že jste pro Boha důležití, že On vidí to, co vy nevidíte, a že vás povede po správné cestě. Miluje vás. Důvěřujte Mu.

Začtvrté – nedopusťte, aby vás odrazující hlasy odvedly od vašeho putování ve víře. Pamatujte na to, že se nezodpovídáte kritikům. Zodpovídáte se svému Otci v nebi. Právě na Jeho hodnotách záleží.

Zapáté – usilujte o Pánovo vedení, a když řekne: „Nezáleží na tom,“ čiňte ta nejlepší možná rozhodnutí založená na pravdách, jež znáte. Poté „buďte věrni“.

Zanechávám vám své požehnání na začátku tohoto nového roku, aby vaše víra rostla, až se budete upřímně snažit poznávat Nebeského Otce, následovat Ježíše Krista a ctít Jeho smlouvy.

Když se budete snažit následovat svého Spasitele a Jeho učení, vaše sebedůvěra poroste.

V Ježíši Kristu, v Jeho evangeliu a v Jeho Církvi naleznete štěstí, radost a pokoj! A jednoho dne vás Pán s božskou láskou obejme.

S nevýslovnou vděčností pochopíte, že Bůh sám, v hojnosti své lásky, milosti a soucitu, vám byl vždy nablízku, bděl nad vámi, žehnal vám a připravoval pro vás místo.

O tom svědčím a zanechávám vám své požehnání ve jménu Ježíše Krista, amen.