Nezbytné živiny evangelia

Drazí bratři a sestry, jsem vděčný za příležitost promluvit k učitelům náboženství při tomto celosvětovém vysílání. Děkuji vám, že jste si vyhradili čas, a děkuji vám za vše, co děláte, abyste pomohli nést Pánovo dílo kupředu. Vězte prosím, že váš úspěch „se měří v prvé řadě vaším závazkem pomáhat Božím dětem stát se věrnými učedníky Ježíše Krista“. Váš úspěch nezávisí na tom, kolik z vašich studentů se stane věrnými učedníky Spasitele; nezávisí na tom, jak se rozhodnou reagovat na vaši výuku, výzvy nebo upřímné skutky laskavosti. Vaší zodpovědností je učit jasně a mocně, aby tak mohli činit informovaná rozhodnutí, která jim požehnají. Každý má svobodu jednání. A tak vám říkám to, co řekl Prorok Joseph Smith prvním misionářům Církve v této dispensaci: „Budete-li konat svou povinnost, bude vám to počítáno k dobru stejně, jako kdyby všichni lidé přijali evangelium.“

V roce 1916 řekl starší David O. McKay toto: „Na žádném muži [ani ženě] nemůže spočívat větší zodpovědnost než být učitelem dětí Božích.“ Totéž platí i dnes. Učitel, který má víru a učí víře, je v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů nesmírně důležitý, zvláště pro dorůstající generaci.

Za okamžik přečtu citát presidenta Jeffreyho R. Hollanda a uvidíte, jak to spolu souvisí. Nejprve jsem ale požádal několik dobrovolníků, aby mi pomohli. Přijdou sem Reesovi a Ashtonovi a každý z nich dostane tyčinku Twinkie. Jak víte, Twinkie je piškotová vanilková tyčinka s krémovou náplní. Požádám je, aby si tyčinku rozbalili a začali ji jíst. Dostanou také ubrousek. A pokusím se vysvětlit, jakou to má souvislost.

President Jeffrey R. Holland v roce 1998 zdůraznil, jak je důležité zaměřovat se na výuku zásadních prvků evangelia. Ve svém proslovu učil: „Musíme znovu oživit a znovu nastolit kvalitnější výuku v Církvi – doma, u řečnických pultů, … a samozřejmě ve třídách. …

Když do našeho života přijdou krize, … lidské filosofie protkané několika verši z písem a básněmi prostě nebudou stačit. Opravdu vyživujeme [naše studenty] tak, aby je to posílilo, až se objeví životní obtíže? Nebo jim dáváme něco jako teologickou tyčinku Twinkies – duchovně prázdné kalorie?“

Teď, když jste presidente Reesi snědl část své tyčinky Twinkie, kolik gramů vlákniny v ní podle vás bylo? Vůbec žádná.

Sestro Reeseová, kolik je podle vás v té tyčince miligramů vápníku? Vůbec žádný.

A sestro Ashtonová, kolik myslíte, že je v ní mikrogramů vitamínu A? Vůbec žádný.

A bratře Ashtone, kolik v ní je miligramů vitamínu C? Ano, už vidíte ten vzor, že? Vitamín C tam nebyl žádný.

Když jsem byl malý, měl jsem Twinkies moc rád. Kdyby mi to rodiče dovolili, jedl bych Twinkies ke snídani, k obědu i k večeři. Ale kdyby mi to dovolili, víte, na co byste se dnes dívali? Popravdě, byl bych slepec se zácpou, osteoporózou a kurdějemi. Nebyl by to příjemný pohled.

Děkujeme našim dobrovolníkům. Nepřišel jsem dnes promluvit o vlivu výživových nedostatků na naše fyzické zdraví. Twinkies možná chutnají lahodně, ale neobsahují žádné živiny. Přišel jsem však promluvit o duchovní výživě, kterou nabízíte svým studentům.

Když máme před sebou dychtivé studenty, musíme je vyživovat dobrým slovem Božím, a nikoli duchovními Twinkies, které neposkytují žádné duchovní živiny. Je nepravděpodobné, že se ti, kteří jsou živeni duchovními Twinkies, stanou celoživotními učedníky Ježíše Krista – lidmi, kteří vyrostli v Pánu a obdrželi „plnost Ducha Svatého“. Jsou-li živeni duchovními Twinkies, je pravděpodobnější, že místo toho vyrostou v lidi duchovně tvrdošíjné, nevěřící a zmatené.

K boji s duchovní podvýživou potřebují naši studenti alespoň čtyři metaforické suroviny bohaté na živiny. Tou první je svědectví o Nebeském Otci a Jeho plánu, o Ježíši Kristu a Jeho Usmíření a o Znovuzřízení plnosti evangelia Ježíše Krista v těchto posledních dnech. Abychom toho dosáhli, musíme učit znovuzřízené pravdě a vydávat o těchto pravdách svědectví.

Dovolte mi uvést jeden příklad. Před lety strávila jistá čínská lékařka, Grace, 18 měsíců návštěvami zdravotnických zařízení v Salt Lake City. Přijela studovat zdravotní aspekty transplantace srdce. Naše rodina se s ní spřátelila a zvali jsme ji na mnohé akce. Tenkrát připadly Vánoce na neděli, a tak jsme ji pozvali na shromáždění svátosti. Doufali jsme, že poselství budou učit o Ježíši Kristu a budou zaměřena na to, proč vůbec Vánoce slavíme. Sloužil jsem tehdy jako president kůlu a během shromáždění jsem seděl na pódiu. Manželka s dcerou seděly s Grace mezi shromážděnými.

Po svátosti vyprávěl první řečník známý, ale smyšlený příběh o čtvrtém mudrcovi. Vyprávěl ho nádherně a dojímavě. Další řečník založil svůj proslov na příběhu o třech stromech s lidskými schopnostmi. Jeden chtěl být krásnou truhlou, ale místo toho se stal krmelcem pro zvířata – jesličkami, do kterých bylo v Betlémě položeno děťátko. Druhý se chtěl stát obdivovanou plachetnicí. Místo toho se z něj stala nezajímavá loď, kterou používali obyčejní rybáři na Galilejském jezeře. Během zuřící bouře jistý muž, kterému ostatní říkali „Mistře“, řekl: „Umlkni“, a bouře ustala. Třetí strom chtěl být přetvořen v něco, co by lidé již z dálky obdivovali. Místo toho se z něj staly trámy, na kterých byl ukřižován jistý muž na pahorku zvaném Kalvárie. I toto byl smyšlený, ale dojímavý vánoční příběh.

Byl jsem obsahem shromáždění zklamaný a měl jsem pocit, že to kvůli Grace nemohu takto nechat. Ačkoli už nezbýval čas, naklonil jsem se k biskupovi a zeptal jsem se ho: „Dáš to shromáždění do pořádku ty, nebo to mám udělat já?“ Řekl, že se o to postará. Šel k řečnickému pultu a v pěti minutách vysvětlil, kdo byl oním děťátkem v Betlémě a co nakonec udělal. Biskup vydal mocné svědectví o Ježíši Kristu jakožto Spasiteli celého lidstva. Poté oznámil závěrečnou píseň a modlitbu a posadil se.

Když jsme zpívali závěrečnou píseň, Grace se naklonila k mé ženě a řekla: „Ruth, když mluvil ten biskup, něco se na shromáždění změnilo!“ A skutečně tomu tak bylo. Řečníci to mysleli dobře, ale naservírovali přítomným teologické tyčinky Twinkies – duchovně prázdné kalorie, nevýrazná vyjádření víry a svědectví, která postrádala moc slova Božího, a tudíž i Ducha.

Biskupovo upřímné svědectví bylo založeno na pravdách obsažených v písmech a na učení Pánových proroků; právě to přizvalo na shromáždění Ducha. Došel jsem k závěru, že pro Ducha je těžké vydávat svědectví o pravdivosti smyšleného příběhu. Ať již při výuce uděláme cokoli, je zapotřebí, abychom se vždy vrátili k Ježíši Kristu a Jeho Usmíření, k Nebeskému Otci a Jeho plánu a ke Znovuzřízení Jeho evangelia. Je samozřejmě v pořádku používat příběhy, třeba i smyšlené, abychom upoutali pozornost studentů. Ostatně já jsem k upoutání vaší pozornosti použil Twinkies. Ale jakmile získáme pozornost studentů, musíme jim dodat výživu, která mění život. Možná jsem měl po těch Twinkies pokračovat a nabídnout jim mrkev, brokolici a hummus – ale to už jsem neudělal.

Apoštol Pavel prohlásil: „Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.“ Poté Pavel položil řadu otázek, z nichž vyplývá, jak je důležité, aby oprávněný učitel předával tuto nezbytnou duchovní surovinu. Zeptal se: „Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni?“ Následně Pavel dochází k závěru: „Tedy víra [pramení] z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.“ Aby si vaši studenti vypěstovali víru v Ježíše Krista a v Jeho ústřední roli v Otcově plánu, je zcela zásadní učit je o Nebeském Otci a Ježíši Kristu. Téma této konference to shrnuje dokonale: „[Hledejte] tohoto Ježíše, o kterém psali proroci a apoštolové.“

Slavný skotský náboženský reformátor a kazatel Thomas Chalmers popsal vlastní zážitky, jak se této zásadě naučil. Chalmers žil v letech 1780 až 1847. Ke konci života si Chalmers uvědomil, že během svých kázání prováděl neplánovaný experiment. Léta kázal proti všem formám nemravnosti a charakterových vad. Zaměřoval se na vnější chování svých farníků a v podstatě učil Desateru přikázání. Výsledkem bylo zklamání. Zjistil, že jeho slova „měla na morální návyky [farníků] vliv [asi] jako váha malého peříčka“. Uvědomil si, že i kdyby někoho přesvědčil, aby nekradl, jeho duše by zůstala stejná; uvnitř by se ten člověk nijak nelišil, přestože by nedělal nic špatného. Jinak řečeno, můžete změnit chování, aniž byste změnili studentovo srdce.

Potom začal Chalmers kázat o smíření s Bohem a odpuštění hříchů prostřednictvím krve Kristovy. Až když své farníky učil tímto způsobem, napravili svůj život. Chalmers získal veliké ponaučení, že „tím jediným účinným způsobem, jak kázat morálku, je kázat Krista“. Uvědomil si svou dřívější chybu – že se snažil měnit chování, ne srdce. Nyní se snažil měnit srdce, a chování se přirozeně a souběžně měnilo s ním.

Poznání, že Ježíš je Kristus, že je můj Spasitel a Vykupitel, změnilo můj život i mé srdce. Toto poznání změnilo i mé chování tak, jak by to nedokázalo nic jiného. Vím, že mi přináší prospěch Jeho nekonečná smírná oběť. Toto poznání je tím, co skutečně mění životy.

Druhou duchovní surovinou bohatou na živiny je pro studenty jejich osobní vztah s vámi. A to proto, že osobní vztah s vámi může napomoci tomu, že studenti budou lnout ke Spasiteli. On bude vždy tím pravým zdrojem duchovní výživy. Ale vztah mezi učitelem a studentem pomáhá studentům být otevření vůči Spasitelovým slovům. Dokonce i mnoho let poté, co vaše formální výuka studentů skončí, může mít váš vztah na jejich život i nadále pozitivní vliv. Váš trvalý vliv bude spočívat v tom, že jste je – z hluboké lásky a ze zájmu o jejich blaho – obraceli k Pánu a Jeho nauce, spíše než k sobě.

Sám jsem toto zažil. Podobný vliv na mě měla Becky, jedna z mých učitelek v Primárkách. Když jsem byl malý, Becky místo toho, aby dokola omílala mé zjevné chyby, často našla něco dobrého, stiskla mi tvář, pohladila mě po hlavě a řekla: „Dale, ty jsi tak hodný kluk.“ Nepovažoval jsem to za ponižující; naopak jsem se na takové chvíle těšil. Později, když jsem dospíval a už jsem nechodil do Primárek, se naše rodina vrátila do onoho sboru poté, co jsme několik let žili ve Finsku a ve Švédsku. Když jsem roznesl svátost, přišla ke mně Becky, stiskla mi tvář, pohladila mě po hlavě a řekla: „Dale, ty jsi tak hodný kluk.“ Když jsem se po návratu z misie podělil o své misionářské zážitky v proslovu na shromáždění svátosti, přišla ke mně Becky, stiskla mi tvář, pohladila mě po hlavě a řekla: „Dale, ty jsi tak hodný kluk.“ Během následujících desetiletí jsem se rozhodoval lépe, než jak bych se jinak rozhodoval – a to částečně proto, že mě Becky nasměrovala ke Spasiteli a já jsem ji nechtěl zklamat.

Jednou v neděli, když už jsem byl povolán do Kvora Dvanácti, jsem navštívil onen sbor, kde jsem vyrůstal. Becky v tom sboru stále žije. Seděl jsem na kraji pódia, poté jsem na shromáždění svátosti krátce promluvil a pak jsem se posadil. Po závěrečné modlitbě provedla Becky, které bylo tehdy již přes 80 let, zákeřný útok. Přišla ke mně zezadu od sedadel pro pěvecký sbor, stiskla mi tvář, pohladila mě po hlavě a řekla: „Dale, ty jsi tak hodný kluk.“

Všichni studenti potřebují ve svém životě alespoň jednu Becky – takové učitele, se kterými budou mít po celý život osobní vztah; někoho, kdo je směruje ke Spasiteli; někoho, kdo ovlivňuje jejich myšlení a chování; někoho, koho nechtějí zklamat. Když studenty zraní krizové situace, které nepochybně zažijí, můžete jim poskytnout bezpečné místo, kam mohou přijít a nalézt lásku a útěchu. Je pravda, že někteří možná budou vaší snaze poznat je vzdorovat; to vám však nebrání v tom, abyste je i tak měli rádi. Na vzdorující studenty můžete mít větší vliv, než si myslíte.

Třetí metaforickou surovinou bohatou na živiny, kterou každý student potřebuje, je možnost klást otázky a vyjadřovat obavy, které může mít ohledně Církve. Před osmi lety radil starší M. Russell Ballard učitelům náboženství:

„Pryč jsou dny, kdy student položil upřímný dotaz a učitel odpověděl: ‚To tě nemusí trápit!‘ Pryč jsou dny, kdy student vznesl upřímnou otázku, která ho znepokojovala, a učitel odpověděl tím, že vydal svědectví s úmyslem se dané záležitosti vyhnout. Pryč jsou dny, kdy byli studenti ochraňováni před těmi, kteří napadali Církev. …

Než vyšlete [své studenty] do světa, naočkujte [je] prosím tím, že jim předáte věrný, hloubavý a správný výklad nauky evangelia, písem, naší historie a témat, která jsou někdy nesprávně chápána.“

Učitelé, můžete studentům pomáhat tím, že je budete učit, co znamená zkombinovat při vzdělávacím procesu studium a víru. Můžete je učit tím, že jim budete tuto dovednost a přístup předvádět ve třídě.

Evangelium Ježíše Krista bylo v naší době znovuzřízeno prostřednictvím zjevení. Víme tedy, jak se vrátit do našeho nebeského domova, ale přesto můžeme mít otázky a obavy, na které bychom opravdu rádi získali odpovědi. Vaši studenti budou pozorovat, jak na obtížné otázky reagujete; vyhýbání se upřímným otázkám nebo jejich ignorování vyvolá jen další otázky. Musíte být připraveni vést druhé při hledání odpovědí a pomáhat jim budovat víru v Pána a v Jeho božské zdroje pravdy. Starší Dieter F. Uchtdorf učil: „Kladení otázek není známkou slabosti; je to předzvěst růstu.“ Za tímto účelem Církev sestavila úžasný a důvěryhodný zdroj pro ty, kteří hledají odpovědi na své vlastní otázky, i pro další, kteří se jim snaží pomoci. Naším cílem je pomáhat posilovat víru v Ježíše Krista, a to i tím, že poskytujeme určité náměty, jak přistupovat ke složitým a někdy i obtížným tématům.

Tento zdroj lze najít na internetových stránkách CirkevJeziseKrista.org i v aplikaci Knihovna evangelia. Pokud tyto zdroje neznáte, ukáži vám, kde je najdete v aplikaci Knihovna evangelia. Otevřete si aplikaci Knihovna evangelia. Na domovské stránce přejděte do knihovny. Klepněte na dlaždici „Témata a otázky“. Zde uvidíte oddíl s názvem „Jak hledat odpovědi na své otázky“, další oddíl s názvem „Jak pomáhat druhým s jejich otázkami“ a abecední seznam mnoha témat, která by vás mohla zajímat.

Oddíl „Jak hledat odpovědi na své otázky“ učí zásadám, které nás mohou vést při studiu, zatímco upřímně hledáme odpovědi na své otázky – ať již se týkají víry, nauky nebo historie Církve. V úvodu tohoto oddílu se vysvětluje, že otázky jsou důležitou součástí duchovního růstu a že hledání odpovědí může být celoživotním úsilím. Zásady uvedené v tomto oddíle nás povzbuzují k tomu, aby středobodem našeho života byl Ježíš Kristus, protože právě na Něm musíme stavět základy své víry. Učíme se, že našim otázkám poskytuje perspektivu Boží plán spasení. Tato perspektiva nám pomáhá odlišit základní pravdy evangelia od toho, co tak podstatné není. Má-li víra růst, musíme se rozhodnout mít víru. Poté musíme jednat s vírou a pevně se držet toho, co víme. Díky tomu získáváme hlubší porozumění Ježíši Kristu a víru v Něj.

Další zásady probírané v tomto oddíle nás povzbuzují k tomu, abychom byli trpěliví sami se sebou, s druhými i s Pánovým načasováním. Nesmíme zapomínat, že zjevení je proces, který mnohdy začíná otázkami, často přichází řádku za řádkou a někdy může být obtížný. Když hledáme odpovědi, máme usilovat o vedení Ducha Svatého a snažit se porozumět minulosti tím, že budeme věci zasazovat do kontextu.

V oddíle „Jak pomáhat druhým s jejich otázkami“ jsou uvedeny zásady, jež nás mohou vést při rozhovorech s lidmi, kteří mají otázky. Za všech okolností máme mluvit s úctou, empaticky naslouchat a projevovat křesťanskou lásku. A tak naslouchejte a reagujte s láskou. Snažte se porozumět, uznávejte zkušenosti a zážitky druhých a varujte se toho, abyste druhými pohrdali nebo je soudili. Když tak budeme činit, budeme si moci uvědomit svá omezení. Pamatujte prosím na to, že i když máme plnost evangelia, nemáme odpovědi na všechny otázky. U některých odpovědí si musíme počkat na další zjevení. V případě některých otázek a některých tazatelů toho zkrátka nevíme o vůli Páně a o plnosti nauky Církve dost na to, aby to studenty zcela uspokojilo. V takových situacích nemusí být vhodné přesvědčovat tazatele dalšími logickými či rozumovými argumenty.

Pastí, do níž mohou mnozí učitelé nechtěně spadnout, je nabízet zdůvodnění nebo vysvětlení, která Pán nikdy neposkytl. Když toto nastane, uvedený důvod nebo odpověď se může nakonec rozpadnout, a student pak může mít ještě méně víry. Je lepší říci, že nevíme, než si vymýšlet důvody nebo vysvětlení. Víra je koneckonců rozhodnutí a někdy tou jedinou odpovědí je spoléhat se na víru v Pána Ježíše Krista a na víru ve Znovuzřízení Jeho evangelia a trpělivě čekat na odpovědi od Pána, až se je rozhodne zjevit. Důvěřujeme Pánu a snažíme se být pro druhé bezpečným a důvěryhodným zdrojem, kde mohou získat pomoc.

Můžeme studenty povzbuzovat k tomu, aby rozvíjeli vlastní duchovní svědectví o lásce Nebeského Otce a o tom, že Ježíš Kristus za ně vykonal Usmíření. Pamatujte na to, že i pokud studenti nepřijímají evangelium v celé jeho plnosti, mohou přesto věřit slovům Ježíše Krista a být jim věrní. I pokud vnitřně zápasí s nějakou stránkou Církve, mohou mít přesto pevné svědectví o tom, že je Nebeský Otec miluje a chce pro ně to nejlepší a že Ježíš Kristus je jejich Spasitel.

Všimněte si, že mnohé z námětů, jak druhým pomoci s jejich otázkami, lze nejefektivněji uplatňovat na osobní úrovni. Domnívám se, že toto je ten nejlepší způsob. Může být nemoudré, když učitel dovolí, aby se celá třída zaobírala odpovídáním na důležitou otázku jednoho člověka. Otázky studentů nemají odvádět pozornost od stanovených osnov, které jsou navrženy tak, aby posilovaly víru. Vždy pamatujte na to, že vaším cílem je prohlubovat víru v celé třídě, a ne se nechat rozptylovat několika výřečnými studenty. Podobně jako u dalších aspektů výuky i zabývání se otázkami vyžaduje vedení Ducha.

Obsah tohoto oddílu nám také připomíná, abychom i v případech, kdy pomáháme druhým, vyživovali svou vlastní víru. Sestra Tamara W. Runiaová nás upozornila, že své „blízké, kteří se cítí ztracení, nemáme nahánět“. Místo toho, stejně jako Lehi ve vidění o stromu života, „stojíte tam, kde jste, a voláte na ně. Jdete ke stromu, zůstáváte u něj, pokračujete v jedení ovoce a s úsměvem na tváři bez ustání kynete těm, jež máte rádi, a ukazujete příkladem, že pojídání ovoce přináší radost!“

Zásady obsažené v sekci „Témata a otázky“, zvláště ty, kterým se učíme v oddílech „Jak hledat odpovědi na své otázky“ a „Jak pomáhat druhým s jejich otázkami“, mi pomáhají hledat odpovědi na mé vlastní otázky způsobem, který posiluje mou víru v Pána a prohlubuje mé porozumění Jemu a Jeho dílu. Tyto zásady mi rovněž pomáhají pomáhat druhým s jejich obavami a otázkami. Do budoucna budou přidávány ještě další materiály, které pomohou s konkrétními otázkami a tématy, a tak se prosím k tomuto zdroji často vracejte a neříkejte si: „To už jsem četl.“ Jsem si jist, že i pro vás budou tyto oddíly a tato témata podobně užitečné. Modlím se o to, aby používání těchto materiálů pomohlo vám i druhým prohlubovat víru ve Spasitele.

Čtvrtou a poslední metaforickou duchovní surovinou bohatou na živiny, kterou by podle mě měl mít každý student, je jakákoli nezbytná složka, která vytváří a udržuje obměkčené srdce. Obměkčeným srdcem myslím srdce vnímavé vůči Duchu. Zatvrzelé srdce, opak obměkčeného srdce, je duchovně zhoubné. Písma často popisují nebezpečí, která čekají na ty, již mají zatvrzelé srdce. Nefi se dozvěděl, že „mlhy temnoty [spatřené ve vidění o stromu života] jsou pokušení ďáblova, která zaslepují oči a zatvrzují srdce dětí lidských a svádějí je na široké cesty, aby zahynuly a byly ztraceny“.

Ztuhlé fyzické srdce se nedokáže správně plnit krví. Když se srdce plní a připravuje se ke kontrakci, ztuhlému srdci se nedaří se roztáhnout, aby do sebe vpustilo krev. A to může vést k typu srdečního selhání, které je stejně závažné, jako když má srdce narušenou schopnost se stahovat. Stejně jako se ztuhlé srdce těžko plní krví, je pro duchovně ztuhlé neboli zatvrzelé srdce obtížné plnit se Duchem.

Ve 2. Nefim 33 Nefi uvádí, že lidé, kteří zatvrzují své srdce, nedovolují Svatému Duchu, aby jim do srdce vnášel slova Boží. Řekl: „Neboť když člověk promlouvá mocí Ducha Svatého, moc Ducha Svatého to nese [k srdci] dětí lidských.“ A Nefi pokračoval: „Ale vizte, jsou mnozí, kteří zatvrzují srdce své proti Svatému Duchu tak, že v nich nemá žádného místa; pročež, oni zavrhují mnoho věcí, jež jsou napsány, a považují je za věci nicotné.“

Starší David A. Bednar podotkl: „Všimněte si, prosím, že moc Ducha nese poselství k srdci, ale ne nezbytně do srdce. … V konečném důsledku… obsah poselství a svědectví Ducha Svatého proniká do srdce pouze tehdy, jestliže jim příjemce dovolí vstoupit.“

Nebudou-li naši studenti mít obměkčené srdce, mohou se stát jako ti, kteří říkají: „Obdrželi jsme slovo Boží a nepotřebujeme žádné další, … neboť máme dosti!“ Těm „praví Pán Bůh: Dám dětem lidským řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu; a požehnaní jsou ti, již poslouchají předpisy moje a propůjčují sluch radě mé, neboť ti se naučí moudrosti; neboť tomu, kdo přijímá, dám více; a těm, kteří budou říkati, my máme dosti, těm bude odňato i to, co mají.“

Se zatvrzelým srdcem si naši studenti mohou zatarasit cestu, na které by mohli obdržet více Božího slova nebo odpovědi na své modlitby. Potřebují, stejně jako my, být otevření vůči Duchu, aby se mohli učit všemu, co mají dělat. Jak učil Alma: „A ti, kteří budou zatvrzovati srdce své, těm je dávána menší část slova, až nevědí ničeho o tajemstvích [Božích]; a pak jsou zajati ďáblem a vedeni podle vůle jeho do záhuby.“ Obměkčené srdce vede k výsledkům, které slíbil Spasitel. „Ten, kdo zachovává přikázání [Boží], získává pravdu a světlo, až je oslaven v pravdě a zná všechny věci.“ Zatvrzelé srdce však umožňuje, aby přišel „onen zlovolný… [a odňal] světlo a pravdu“.

Složky této metaforické duchovní a na živiny bohaté suroviny, které vytvářejí a udržují obměkčené srdce, shrnul král Beniamin. Prohlásil: „Chtěl [bych], abyste pamatovali na velikost Boží a na svou vlastní nicotu a na dobrotivost jeho a na shovívavost jeho s vámi, … a to vždy uchovávali v paměti, a abyste se pokořili až do hlubin pokory, denně vzývajíce jméno Páně a stojíce neochvějně ve víře v to, co přijde.“ Jde o tyto složky: vždy máme pamatovat na to, že vykoupení přichází jedině díky Ježíši Kristu, že bez Něj je naše situace beznadějná. To nás podněcuje k tomu, abychom se pokořili do hlubin pokory, a motivuje nás to ke každodenním modlitbám; a poté stojíme pevně ve víře v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření. Přirozeným důsledkem bude to, že se budeme „vždy radovati a [budeme] naplněni láskou Boží a vždy si [budeme] udržovati odpuštění hříchů svých; a [porosteme] v poznání slávy toho, který [nás] stvořil“.

Studentům pomáháte pamatovat na velikost Boží a vždy ji uchovávat v paměti tím, že se pilně snažíte je přesvědčit, aby věřili v Krista „a aby byli smířeni s Bohem“, díky čemuž budou vědět, že jsou spaseni milostí, po všem, co mohou učinit. A proto vy i já „mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, … aby [studenti naši mohli] věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých“. Toto poznání jim pomáhá zůstat pokornými a podněcuje je k tomu, aby každý den vzývali jméno Boží a stáli neochvějně ve víře. Pomáhá jim uchovat si obměkčené srdce, které umožňuje, aby bylo naplňováno Duchem Svatým.

Všechny čtyři na živiny bohaté suroviny, o kterých jsem mluvil, se překrývají a vzájemně posilují. Dnešek je vhodnou dobou na to, abychom provedli sebehodnocení v rámci své výuky. Položte si prosím otázky:

• Zaměřuje se moje výuka na Ježíše Krista?

• Učím se svědectvím a s láskou?

• Snažím se budovat se svými studenty celoživotní vztah?

• Pomáhám studentům nacházet odpovědi na jejich vlastní otázky a nevyvolávat v nich další?

• Jsem příkladem obměkčeného srdce, kdy vyjadřuji vděčnost Bohu a stojím pevně ve víře?

• Čemu se moji studenti učí z mého příkladu i z toho, čemu je učím?

Bratři a sestry, děkuji vám za to, co děláte, abyste dětem Nebeského Otce pomáhali stát se věrnými učedníky Ježíše Krista, abyste jim pomáhali mít obměkčené srdce a vpouštět do srdce Ducha a abyste je jasně směrovali k Ježíši Kristu, Vykupiteli světa. Jak jsme slyšeli v písni, každý z nás má sklon pouštět se od Boha a bloudit, i když Ho máme rádi. Musíme si připomínat Jeho dobrotivost, aby tato dobrotivost jako poutem spojila naše bloudící srdce s Bohem. A to je důvod, proč Robert Robinson, autor těchto slov, napsal: „Zde mé srdce – připečeť je k nebeským svým výšinám.“ Chtěl si připomenout, proč měl chuť zazpívat si onu píseň vykupující lásky, když se mu ji někdy zpívat nechtělo. A stejný úkol máme i my – pomáhat našim studentům na této cestě.

Bůh vám žehnej za to, co děláte. Bůh vám žehnej za vaši dobrotu, Bůh vám žehnej za vaši víru, věrnost a svědectví. Děkujeme vám, že sloužíte Mistrovi. Děkujeme vám, že jste Jeho přítelem, protože On je náš laskavý, moudrý a nebeský přítel. Vím zcela jasně, že to je pravda. Ve jménu Ježíše Krista, amen.